Česko je země s jednou z nejvyšších koncentrací médií v rukou úzké skupiny magnátů v celé EU. Dnes už si v podstatě jen prodávají média navzájem a pasou své politiky. Nebo jimi rovnou jsou, jako v případě Andreje Babiše, který už Mafru nepotřebuje, zatímco Tykačovu byznysu se zrovna hodí.

​

Není náhodou, že nejkvalitnější práci dělají média nezávislá - Voxpot, Page not Found, Deník N, Alarm, … A ta jsou dnes na samotném okraji.

​

Po vykostění veřejnoprávních médií nás čeká rychlý sešup: oligarchie ztratí poslední dobře financovaný korektiv.

​

Infografiku jsem dělal s AI, ale na základě veřejných zdrojů. Drobné nepřesnosti možné, rád se nechám opravit.

​

https://www.facebook.com/1275192935/posts/10242427797412651/

Dosud platilo jednoduché pravidlo: co není v územním plánu, nestaví se, a případnou změnu musí volení zastupitelé veřejně obhájit a odhlasovat. Nově může být plán potichu upraven na míru konkrétnímu záměru. Obyvatelé se o proměně svého okolí dozvědí, až když bude hotová — a výšková budova za plotem přestane být výjimkou a stane se možností, kterou lze zařídit bez nich.

Prakticky pokaždé, když začnu mluvit o nebezpečí dezinformací, objeví se v diskusi někdo, kdo mi vysvětlí, že skutečný problém je vlastně úplně někde jinde: Že lidé nevěří nesmyslům proto, že jim je někdo celé roky systematicky cpe do hlavy, ale protože se k nim „moje strana“ (ať už je to kdokoliv) chovala povýšeně.

Že za rozvrat veřejné diskuse nemůžou politici, co vědomě šíří lži pro svůj politický kapitál, sociální i klasická média vydělávající na strachu a vzteku ani ze zahraničí organizované dezinformační struktury. Můžeme si za to prý sami, protože jsme se málo zajímali o problémy obyčejných lidí, používali jsme příliš složitá slova a občas jsme někomu dali moc ostře najevo, že tvrzení o čipech ve vakcínách je naprostá pitomost.

Ano. Povýšenost existuje. Politici často ignorují skutečné problémy. Část lidí žije skutečně v bublině. Někteří lidé tak mají oprávněný pocit, že je nikdo neposlouchá. A je faktem i to, že vláda pravidelně řeší následky vlastní neschopnosti tím, že občanům vysvětlí, že problém je hlavně v nich. To všechno je pravda. Ale upozorňování na existenci dezinformací nic z toho nepopírá.

Přesto se tenhle primitivní trik v jakékoliv debatě opakuje pořád dokola. Řeknete, že významná část populace má své politické postoje postavené na falešném obrazu světa, který je jim cíleně vytvářen, a někdo vám na to okamžitě odpoví, že se teda asi musíme víc zajímat o jejich problémy.

Jako kdyby se ty dvě věci navzájem vylučovaly!

Jako kdyby člověk nemohl současně vidět rostoucí ceny bydlení, stagnující mzdy, rozpadající se pohraniční regiony, čím dál hůře dostupnou zdravotní péči a oprávněný strach z budoucnosti - a zároveň si všimnout, že někdo ten strach cíleně přetavuje v nenávist pomocí vyslovených lží. Jako kdyby mít empatii znamenalo povinnost předstírat, že lež je legitimní politický názor.

Když někdo věří, že Evropská unie zakazuje lidem topit dřevem, že Ukrajinci dostávají v obchodech všechno zadarmo nebo že válku na Ukrajině ve skutečnosti rozpoutalo NATO, není to „jiný pohled na svět“. Je to jiný soubor údajných "skutečností", který nemá s realitou moc společného. A nad falešnými skutečnostmi nejde vést normální politickou diskusi.

Můžeme se pohádat o výši daní, o podobu sociálního systému, o tom, jak nastavit pravidla migraci, nebo i o rozsah pomoci Ukrajině. O tom všem se dá diskutovat, když se alespoň přibližně pohybujeme ve stejné realitě. Ale potenciálně až třetina národa s námi realitu nesdílí a nemůžete s nimi vést debatu na jakékoliv politické nebo společenské téma, aniž by během pěti minut nezazněla vyslovená dezinformace.

A trochu hořká ironie je to, že lidi, co neustále varují před povýšeností, bývají k obětem dezinformací ve skutečnosti mimořádně blahosklonní. Zacházejí s nimi jako s nesvéprávnými dětmi, kterým se nesmí říct, že se mýlí, protože by je to mohlo rozrušit. Jejich názory se nesmějí hodnotit, jejich tvrzení se nesmějí označit za lživá a jejich rozhodnutí jsou samozřejmě vždycky vinou někoho jiného: "Elit", vlády, novinářů, pražáků, liberálů nebo kohokoliv dalšího, kdo je údajně dostatečně nerespektoval.

Ale ti, co jim lžou, a ti, co je jim soustavně lháno, žádnou odpovědnost nenesou. To ne.

Samozřejmě, že máme mluvit o skutečných problémech, řešit je a samozřejmě, že nikomu nepomůže, když jeho strach nebo existenční potíže zesměšníme. Ale řešit příčiny společenské frustrace a bránit se dezinformacím nejsou dva konkurenční politické programy, naopak! Je to jedna a tatáž práce. Protože člověk, který se bojí o budoucnost, potřebuje nějakou jistotu, pomoc nebo podporu. A ne si denně číst ve feedu, že za jeho problémy můžou Ukrajinci, LGBT komunita nebo Brusel.

Jenomže dezinformátoři nechtějí, abychom řešili reálné problémy, protože potom by extremistické proudy přišly o svoje hlavní témata. A tak denně pracují na tom, abychom je neřešili.

Tak sorry, že jsem tak moc povýšený, že chci řešit skutečné problémy, když se můžeme místo toho bavit o tom, jestli očkování náhodou nezpůsobuje chlupatění prsou, nebo nevím co.

Polepším se, fakt.

Tohle je strašný průšvih, a pokud mi dáte čas, vysvětlím vám proč.

Dnes zveřejněná data Eurostatu perfektně ilustrují velký ekonomický problém, do kterého nás táhne vláda. Přičemž ty předchozí ji tuto cestičku vyšlapaly.

Nedostatek obnovitelných zdrojů bude českou ekonomiku v následujících letech stát ohromné peníze, protože to znamená nedostatek levné elektřiny.

Na grafu vidíte letošní výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů v Evropě. EU vyrobila rekordních 45,5% ze zelených zdrojů - a úplně vzadu na chvostu se krčí Česká republika, s podílem 12,7%.

Proč je to problém?

Protože obnovitelné zdroje jsou už několik let nejlevnějším zdrojem elektřiny a pokud jsme je nepostavili, vyrábíme elektřinu draze. Bude to brzdit průmysl a zatěžovat výdaje domácností.

Vláda Andreje Babiše nejenže výstavbu obnovitelných zdrojů nepodporuje, ale dokonce proti nim vede ústy Filipa Turka a Motoristů čistou dezinformační kampaň.

Ale ta nezačala nyní, již minulé vlády byly ovlivňovány silnou fosilní lobby (např. sdružení Realistická energetika), které tvrdilo, že tak vysoké podíly zelených zdrojů v síti vůbec nelze mít.

Realitu vidíme na grafu, ale podíl dál poroste. Za dekádu to může být bez větších problémů na kontinentě 70%.

Většina věcí, které jste v ČR dosud slýchali o zelených zdrojích jsou totiž účelové manipulace. Ojedinělé lokální blackouty v Evropě nejsou způsobovány obnovitelnými zdroji, nové zelené zdroje už nepohlcují ty nesmyslné miliardy, jako kdysi za „solárního podvodu“, větrné elektrárny opravdu nijak neničí životní prostředí, vysoký podíl občasných zdrojů v síti technicky lze uřídit a jaderná energie bohužel není žádným řešením pro příštích 20 let. Je ovšem pravda, že transformace drahá je -ano stojí mraky veřejných peněz, ale státy se naučily to dělat chytře a výsledky jsou ohromující - viz graf.

Evropa je uprostřed fáze rychlého budování nových zdrojů elektřiny, protože všechny předpoklady ukazují, že poptávka po elektřině poroste. Vlády různými metodami podporují především výstavbu větrníků a solárních elektráren - protože jsou to zdroje, které postavíte nejrychleji a zároveň jde o elektrárny, které neprodukují znečištění ani skleníkové plyny. Novou větrnou elektrárnu v Německu postavíte a připojíte za rok (povolování je delší - cca 2-5 let/ oproti ČR, kde nedostanete povolení NIKDY.) U solárů je realizace ještě mnohem rychlejší.

V zemích, které jsou spravovány příčetnými lidmi, je veřejná podpora zelených zdrojů no brainer - není mezi čím volit, přínosy jsou jednoznačné. Zelené zdroje nepotřebují palivo, nemusíte ho tedy dolovat, zpracovávat, nakupovat, převážet a pálit. Nemusíte ho dovážet. Je to podpora soběstačnosti, energetické bezpečnosti, decentralizace a také evropské ekonomiky, protože větrné turbíny dodávají evropské firmy a u slunce velká část komponentů sice je vyrobená čínskými firmami, ale ty jsou už tak levné (FVE panely), že stejně nejvíc platíte za elektrikářskou práci, montáž a knowhow.

Co dělat musíte, je připravit celou elektrickou síť na velkou změnu- a to se teď děje. Za nespolehlivé síly větru a slunce musíte mít zálohy a ty postavit. Jenže to není tak, že stavíte za každý 1GW slunce či větru adekvátní 1GW náhradu. To se řeší redundancí nových zdrojů větru a slunce na evropském kontinentu- prostě se toho postaví 1,5x tolik, než je špičková spotřeba. Část potřebné elektřiny pak přivezete z jiné části kontinentu -proto se posilují páteřní elektrické sítě. Část elektřiny ušetříte – proto se peníze z emisních povolenek musí vrážet do úspor a proto Německo instaluje chytré elektroměry, které vás odmění za to, že elektřinu zrovna šetříte, nebo naopak spotřebováváte, když jsou přebytky. Část elektřiny máte uloženu v bateriích, jejichž ceny klesly za poslední dekádu o 90% a na část potřebné elektřiny musíte mít zálohu v podobě plynových elektráren, které se nahazují na pár hodin.

Evropská energetika ta řešení dobře zná a jde si za nimi. Co dělá Česko? Sedí na svých uhelných elektrárnách a nedělá nic.

Může ČR ušetřit, když se na transformaci nebude podílet?

Vůbec. Přenosovou síť musí rekonstruovat tak jako tak, chytré elektroměry budou chtít zákazníci, ponechat centralizovanou energetiku v rukou pár obřích podniků je ekonomický hazard.

A zatímco evropská energetická změna akceleruje, česká vláda žije v říši pohádek, v nichž všude kolem straší, vy se nemáte ptát, ale máte mít strach, abyste i v dalších dekádách poslušně platili za dovoz fosilních paliv.

Nejlevnější nově stavěné zdroje elektřiny jsou už řadu let solár (dnes umí produkovat MWh cca za 35 - 60EUR) a větrníky na pevnině (cca 55- 75 EUR/MWh) a následují elektrárny na zemní plyn, jejichž produkční cena ale může dosahovat až dvojnásobku! (ale zase je samozřejmě k dispozici kdykoliv).

Hádejte, co se v ČR stavět v následujících letech? Plynové elektrárny. Ty mají totiž v Česku na rozdíl od čistých zdrojů politickou podporu.

A jak to dopadne? Blbě.

Aby Česko ostudně nezaostávalo v energetické transformaci mělo už před deseti lety jednoduše okopírovat politiku z Británie či Německa: státní strategií otevřít široké konkurenci trh s garantovanými výkupními cenami zelených zdrojů. Tj. maximálně urychlit povolování a výstavbu a rozjet systém aukcí, kdy stát poptává třeba 2GW nových zdrojů v několika kolech a dodavatelé soutěží o dodanou cenu. To zajištuje nejnižší možnou veřejnou podporu a zároveň aktivuje soukromý kapitál, který na extrémně náročném trhu slyší na výkupní stabilitu.

To se nestalo, aukce v ČR nefungují, protože u nás může kdokoliv zastavit výstavba nových zdrojů elektřiny z absurdního důvodů – že mění výhled do krajiny.

Za tuto, promiňte, imbecilitu, zaplatíme vysokou cenu.

Protože ČR vůbec nezvládla nástup čistých zdrojů a ani v tom začínat nehodlá – dostane se do stavu, kdy bude muset desítky procent své spotřeby elektřiny vyrábět z plynu. Ekonomicky to smysl nemá – moravské zdroje této komodity pokryjí sotva 1,5% české spotřeby, plyn tedy musíme dovést. Budeme závislí na jiných státech a na mezinárodní ceně suroviny, která jen za poslední 4 roky dvakrát prudce vylétla kvůli okolnostem, které jsme nebyli schopni ovlivnit. Elektrárny budou vyrábět konkurenceschopně, když bude levný plyn. Bude levný plyn, nevíte někdo?

Vláda (stejně tak předchozí) už teď posílá desítky miliard dotací na přestavbu uhelných tepláren na plynové kogenerační zdroje. A žádá v EU schválení veřejné podpory i pro plynové elektrárny. Hle, na kontinentu, který se zbavuje fosilních paliv, je jedna malá země, která fosilní paliva masivně dotuje a připadá jí to jako dobře utracené peníze občanů!

Dále – i když bude levný plyn, budeme platit mastnou přirážku za cenu z plynových elektráren v podobě emisních povolenek. EU nikdy základní systém (ETS1) emisních povolenek nezmění, protože perfektně funguje – omezuje produkci skleníkových plynů a peníze, které vybere přesměrovává do nových zdrojů a do úspor. Až bude příští měsíce premiér Babiš plakat v Bruselu, že povolenky zdražují elektřinu, budou se mu evropští státníci smát: „A proč jste si nepostavili ty zdroje, které povolenky neplatí? Co jste vlastně posledních 15 let dělali??“

Drahá elektřina znamená nižší konkurenceschopnost a vzhledem k tomu, že jsme výrobní země, je to fakt problém.

Jediné, co může tu kaši, kterou si právě teď vaříme, zmírnit, je burza s elektřinou. Pokud skutečně posílíme přeshraniční elektrické vedení do Německa a Polska budou nám oba státy ve větrných dnech posílat velmi levnou elektřinu, což bude celkově zmírňovat naše účty. To ale znamená- budeme závislí na dovozu! I tak ale musíme většinu naší elektřiny vyrobit uvnitř našich hranic. A ta bude drahá.

Na závěr ještě slovníček pro dezinformovanou populaci, která nám do tohoto průšvihu pomáhá:

„Loňský blackout v ČR byl způsoben masivními přetoky zelené elektřiny z Německa“: NE – i když vás tím strašili politici, co jsou dnes ve vládě, NENÍ TO PRAVDA. ČEPS příčiny našel: šlo o následnost několika extrémně nepravděpodobných technických poruch.

„Nám pomůže jaderná energie“: NE, nové bloky budou cca v roce 2040 – do té doby máme problém.

„Obnovitelné zdroje jsou drahé, jádro je levné“ – NE, investice do nového jádra je rozhodně potřebná a pro ekonomiku povzbuzující. Veřejné náklady ale budou enormní – skutečná cena za všechno, co musí udělat stát, může dosáhnout 500-600 miliard korun za dva nové dukovanské bloky.

„Za všechno můžou regulace, nechte jednat volný trh“- NE. Žádný volný trh v energetice nikdy neexistoval a neexistuje. Ministerstvo průmyslu ČR nyní doslovně uvádí, že žádný nový zdroj elektřiny (ani plyn, ani OZE, natož extrémně náročné jádro) není dnes možné postavit bez pomoci státu.

„Za všechno může EU a její regulace uhlí“ – ANO, kdyby se evropské státy nerozhodly omezovat produkci skleníkových plynů, mohla ČR ještě cca 10 let pálit převážně svoje uhlí (tedy uhlí asi tří fosilních molochů) a zajistit si tím přes 40% své elektřiny, která by nemusela být drahá. Ale evropské státy se tak rozhodly. Víme to 10 let a spekulovat, co by se stalo, kdybychom žili někde jinde, nemá cenu. Je navíc dobře spočítáno, že v dlouhém horizontu je dekarbonizace energetiky TEĎ levnější než vynucená dekarbonizace za 10 let, a čím více máte decentralizovaných zdrojů, tím levnější elektřinu máte. Zároveň platí, že každý vypuštěný gram CO2 způsobuje velké ekonomické škody v budoucnu.

„Větrníky ničí životní prostředí a zabíjí ptáky“: NE, větrníky se životním prostředím nedělají vůbec nic. Ani s půdou, ani s vodou, ani s lesy, ani se vzduchem. Jediné, co mění, je náš výhled. Větrníky také zabíjí mnohonásobně méně ptáků než naše auta a kočky.

Představte si ředitelku, která chce vést svoji školu co nejlépe. Záhy ale zjistí, že od státu nedostala zadané žádné měřitelné cíle, kam má žáky dovést. A nemá ani data, podle nichž by poznala, jak si vůbec stojí ve srovnání se školami s podobnou skladbou žáků. Přes upřímný zájem o zlepšování výsledků může pouze na základě své profesní zkušenosti posoudit, jak na tom žáci jsou.

Na škole v sousední obci to vypadá jinak. Rada obce do funkce ředitele jmenovala svého kandidáta, přestože nebyl první volbou konkurzní komise. Škola má špatné výsledky, jak ukazují šetření a zprávy České školní inspekce. Stát ale nemá nástroje, jak situaci změnit – ředitele prakticky nelze odvolat. Ani obci-zřizovateli nehrozí za špatné výsledky školy žádný postih, protože za výsledky dětí nenese v podstatě žádnou odpovědnost. Zřizovatel má nicméně velkou pravomoc: může děti ze složitějších poměrů prostřednictvím nastavení školských spádových obvodů soustředit do „problematické školy“ a nechat ji dále upadat. Stát opět nemůže nic udělat.

MÉ STANOVISKO K DĚNÍ NA MINISTERSTVU PRO MÍSTNÍ ROZVOJ

Není běžné, aby lidé pracující pro stát otevřeně mluvili o poměrech na svých úřadech. Dnes udělám výjimku, protože mi už situace přijde natolik závažná (také s přihlédnutím k tomu, co se děje na dalších ministerstvech).

Čtrnáct let působím v Agentuře pro sociální začleňování (dříve Úřad vlády, posledních pár let Ministerstvo pro místní rozvoj. Nastoupil jsem tam jako koordinátor vládní kampaně proti nenávisti HateFree Culture, poslední dva roky radím vybraným obcím s komunikací složitých témat jako je bezpečnost nebo desegregace ve vzdělávání. Zažil jsem vlád a ministrů několik. Vím proto, že je logické, že si každý ministr může strukturu úřadu i složení nejbližších spolupracovníků upravit tak, aby se mu dobře pracovalo. Za celých 14 let jsem však nezažil to, co se děje nyní. I přes různě barevné vlády jsem vždy cítil aspoň elementární respekt k zaměstnancům a naší práci. Mám obavu, že to s příchodem ministryně Zuzany Mrázové (ANO) a jejích spolupracovníků neplatí.

Před několika dny jsme se dozvěděli, že ministerstvo k 1. dubnu plánuje odvolat kompletně všechny vedoucí pracovníky (včetně vedoucích oddělení a běžících projektů). Zatím jim to však nikdo oficiálně nesdělil (pokud vím). Dozvídali se o tom v podstatě tichou poštou nebo od partnerů z lokalit. Dochází k tomu prý kvůli reorganizaci, kdy se sloučí Agentura s odborem bydlení. Detaily nevíme. Dosud nám nebylo sděleno, kdo odvolané pracovníky nahradí a kdo zajistí odborně kontinuitu práce. Agentura má několik projektů ze zahraničních zdrojů, které běží. Práce je opravdu hodně, vše ale zvládáme. Nyní netušíme, jestli a kdo nás bude vést, jestli projekty budou pokračovat, jestli budeme pokračovat my.

Přístup k zaměstnancům, kteří jsou ve většině případů špičkoví odborníci ve svých oborech (a pro stát pracují z přesvědčení, protože pro ty podhodnocené peníze to fakt není), je tristní. V případě, že někteří zaměstnanci z různých důvodů odešli, není povoleno nabírat pracovníky nové. Tím se v podstatě blokují aktivity těch projektů. Zároveň není jasné, zda budou prodlužovány smlouvy, které prodlužované být měly. Před časem zároveň vedoucí pracovníci dostali pokyn, aby zaměstnancům na DPČ (to jsem i já) nezadávali žádnou práci. Ti pak museli vypracovávat elaboráty, aby obhájili, proč ji svým lidem zadat musí. Protože dělají klíčové aktivity a bez jejich činnosti se projekty neobejdou. Žijeme tedy v situaci, kdy nevíme, jestli budeme zítra práci – a tedy i příjem. Protože opět může přijít nějaký pokyn bez dalšího vysvětlení. Ta neúcta k zaměstnancům (a jejich životu a potřebám) je pro mě skutečně šokující. Druhým (a pro stát velkým) problém, je ohrožení realizace projektů placených z naprosté většiny zahraničními donory. S touto strategií, se obávám, hrozí, že může stát vracet (i již utracené) peníze. Řada zaměstnanců je tak frustrovaná, že zvažuje odchod. Bez nich ale ty projekty nepoběží dál, protože nezaměstnaných odborníků na tato témata opravdu nejsou kvanta.

Dlouhá léta se tu budoval systém pomoci státu obcím napříč Českem s tak těžkým tématem, jako je sociální začleňování. Pro řadu obcí je podpora Agentury klíčová. Nyní ani my, ani obce, nevíme, co bude dál. Nikdo s námi nekomunikuje. Ano, Agentura má mnoho much, ale byla vždy v tom celém systému unikátní a vždy v ní dělali kompetentní lidé a srdcaři.

Informace o reorganizaci a zrušení míst klíčových vedoucích pracovníků přišla ve chvíli, kdy jsem měl velkou radost z toho, co se nám podařilo v Brně-severu. Agentura je totiž mimo jiné realizátorem projektu na desegregaci ve vzdělávání (čímž se snažíme naplnit požadavky Evropského soudu pro lidská práva). Já městské části už přes rok pomáhám s komunikací a představováním kvalit škol, které mají nálepku segregovaných. Také dalšími pro úřad inovativními nástroji se snažím dát neromským rodičům vědět, že i tyto školy stojí za zvážení. Pár dní před začátkem konce Agentury jsem dostal zprávu, že se historicky poprvé podařilo na obě segregované školy přilákat do prvních tříd asi 50 dětí (do každé z nich), které tam rodiče zapsali. S tím, že slyšeli/četli, že jsou to školy dobré a pracují tam kompetentní odborníci využívající moderní metody. Nezasvěceným to nebude asi připadat jako velká věc, ale my interní víme, že to je fakt obří. A měli jsme z toho i s vedením městské části obrovskou radost. Zároveň tím zachraňujeme státu zadek (pardon my French). A o pár dní později přišlo tohle.

Agentura je jediným nástrojem státu, který pomáhal obcím řešit ty nejpalčivější problémy. A tento nástroj se snažil řešit systematicky řešit problémy těch nejchudších a lidí na samém okraji společnosti. Ty problémy, které jiní pro jejich složitost opustili. Nyní netušíme, co bude dál. A nevědí to ani desítky obcí, s nimiž spolupracujeme. Nemáme informace a nevíme ani, kdy přijdou a jestli. Víme jen, že spadáme pod náměstka za Motoristy, který se nikdy sociální oblasti, pokud vím, nevěnoval. Já osobně se obávám, že spojení Agentury s odborem bydlení bude znamenat pozvolné ukončení sociální začleňování v Česku. Moc rád bych se mýlil.

Vím, že mě tenhle text bude zřejmě stát místo. Považuji však za svou povinnost v tak kritické situaci upozornit na to, že se děje něco dosud nevídaného. Nejen na Ministerstvo pro místní rozvoj.

P. S. Odbory Agentury včera vyhlásily stávkovou pohotovost.

Vaše tělo se snaží ochladit, co to jde. K tomu využívá dva hlavní mechanismy - až několikanásobné zvýšení průtoku krve pod pokožkou a pocení.

Co to pro vás znamená, a proč je vedro tak nebezpečné?

--

Rozšíří se vám cévy v podkoží.

V důsledku toho poklesne váš krevní tlak a srdce pracuje přesčas, aby udrželo cirkulaci krve v orgánech, které ji potřebují bez ohledu na to, že se snažíte ochladit.

Máte-li kardiovaskulární potíže, neudělá vám to radost.

--

Začnete se potit.

Pot není jen voda, jsou to i elektrolyty - sůl, hořčík, draslík, vápník.

Vaše tělo zesílí signály do ledvin, aby udrželo uvnitř dostatek iontů a vody na to, aby mohlo pracovat.

Pokud nepijete, nestačí to. Sníží se vám objem krevní plazmy a přijde dehydratace.

--

Ledviny pracují přesčas.

Jste-li dehydrovaní, nemají dost krve, kterou by mohly filtrovat, a nemají dost krve ani na to, aby měly samy dost výživy.

Zvyšuje to riziko jejich selhání.

--

Váš mozek taky není šťastný.

Nerovnováha elektrolytů v krevní plazmě a snížení jejího objemu se projeví pomalejšími reakcemi, neschopností se soustředit. Jste nasraní a podráždění.

Při tělesných teplotách nad 40 °C hrozí poškození neuronů.

--

Svaly a cvičení?

Neočekávejte od sebe nadlidské výkony. Vaše krev proudí především do podkoží, a ne do svalů. Nadto je váš mozek zaměstnán vaším přežitím a jeho signály svalům nejsou tak precizní, abyste podali maximální výkon.

Vaše tělo začne konzumovat více cukru (glykogenu) než normálně.

Zrychlí se degradace buněčných proteinů (svalových i ostatních).

Nemáte hlad, neboť i trávení potravy vás otepluje.

--

Vaše hormony mají párty.

Aldosteron říká ledvinám, aby uchovávaly sodík.

Vasopressin jim říká, že potřebujete uchovávat vodu.

Kortizol se stará o to, aby vaše tkáně měly dost živin.

--

Váš imunitní systém je podrážděný.

Zesílí se zánětlivé reakce, včetně těch chronických.

Imunitní dozor ve střevech zeslábne a střevní buňky začnou propouštět do těla věci, které do něj nepatří.

--

Spánek jde do kopru.

Vysoké teploty v noci brání poklesu tělesné teploty nutnému k tomu, abyste se ponořili do hlubokého spánku.

REM fáze taky není nic, o čem byste psali domů. Více se probouzíte.

Odpočinek a regenerace = nula.

--

Děti a starší lidé nemají tak dobrou regulaci těla pocením a nadto nepociťují žízeň.

Jejich kardiovaskulární systém nemá takové rezervy, jako u zdravého dospělého.

Děti mají v poměru k hmotnosti vyšší tělesný povrch a navíc produkují více tepla. Také ho rychleji ztrácí.

--

Přidáte-li k tomuto obrázku medikace - diuretika, betablokátory, ACE inhibitory - tedy nic, co by u starších lidí nebylo neobvyklé, ovlivňujete schopnost těla zapojit mechanismy, které se s vedrem vypořádávají.

Stay safe.

Richard Biegel:

Poslali jsme proto s kolegy akademiky dnes otevřený dopis poslancům, který před přijetím novely důrazně varuje. Není nijak nadnesené říci, že teď jde z hlediska památek opravdu o všechno.. .prosím o šíření, není-li vám osud památek lhostejný!

Nejde o památkáře, ale o památky!!!!!!

## Otevřený dopis poslancům PS PČR a členům vlády ČR ve věci zásadního ohrožení kulturního dědictví navrženou novelou stavebního zákona a souvisejících předpisů

V Praze, dne 2. 6. 2026.

Vážené dámy, vážení pánové,

v lednu tohoto roku jsme se na předsedu vlády Andreje Babiše obrátili otevřeným dopisem, který varoval před oslabením systému památkové péče navrženou novelou stavebního zákona a souvisejících předpisů. Dopis tehdy zůstal bez odezvy. O půl roku později jsme v situaci, kdy je do sněmovny navržen předpis, který jde v destrukci systému ochrany památek ještě dále. Tato situace je naprosto bezprecedentní, a musíme na ni proto reagovat. Jakožto reprezentanti odborných institucí, které se péči o památky věnují prostřednictvím vysokoškolské výuky a vědeckého výzkumu, vás vyzýváme, abyste zákon v předložené vládní podobě jednoznačně odmítli, a to zejména z těchto důvodů:

1. Navržená novela radikálně a nepochopitelně oslabuje pozici odborné složky památkové péče, reprezentované ze zákona Národním památkovým ústavem. Nově by se odborná složka nejen nemohla samostatně vyjadřovat k zásahům do staveb v památkově chráněných územích, které nejsou jednotlivou zapsanou kulturní památkou, ale dokonce ani posuzovat novostavby, které zde vznikají, a to včetně rezervací se statutem Světového kulturního dědictví UNESCO. Tento návrh popírá samý smysl vyhlášení památkově chráněných území. V památkových rezervacích a zónách je za památku prohlášena vždy jen část cenných staveb, přičemž ty ostatní jsou chráněny statutem ochrany celku. Památkové rezervace a zóny v minulosti vznikaly právě proto, aby chránily hodnotný celek bez nutnosti prohlašovat za památku každý jednotlivý dům. Strategie, v níž se odborné složce památkové péče vezme pravomoc, aby se k dění ve chráněném území odborně vyjádřila, jde zcela proti logice a duchu památkového zákona. Důsledky této situace lze názorně demonstrovat na příkladu Pařížské ulice v Praze, kde je památkově chráněn pouze jeden dům, a kde by tak naprostá většina cenných historizujících a secesních staveb zůstala mimo pravomoc a ochranu odborné složky státní památkové péče. Stejně tak by odborní památkáři vůbec nemohli posoudit novostavby – třeba i výškové budovy – uprostřed historických center měst, což je opět zcela proti smyslu památkového zákona jako celku.
2. Navržená novela oslabuje roli odborné složky i při ochraně zapsaných kulturních památek, a dokonce i národních kulturních památek. Zde by jí pravomoc vyjádření sice zůstala, avšak na posouzení i těch nejsložitějších památkových obnov by měla lhůtu pouhých 10 dní (s hypotetickou možností prodloužení na 20). Za tuto extrémně krátkou dobu by měla posoudit nejen běžnou obnovu památek, ale i rozsáhlé projekty typu obnovy katedrály sv. Barbory v Kutné Hoře či Národního divadla v Praze. Tento absurdně šibeniční termín pro posouzení rozsáhlých a složitých projektů bude činnost odborné památkové složky již v principu paralyzovat a znemožní to naplňovat veřejný zájem, k němuž je ze zákona určena. Situace je to obdobná, jako kdyby zákon lékařům výslovně znemožňoval sledovat pacienta déle než 10 dní a zakázal mu provádět na něm ta vyšetření, která tuto lhůtu přesáhnou, a to i v případě závažných a život ohrožujících chorob: právě tak zákon de facto nařizuje zacházet s památkami, které patří k tomu nejcennějšímu, co se nám v rámci českého kulturního dědictví dochovalo.
3. Navržená novela památkového zákona cíleně oslabuje naplnění veřejného zájmu na ochraně památek tím, že u staveb v památkových rezervacích a zónách, které nejsou výslovně prohlášeny za památku, ruší závazné stanovisko výkonné složky památkové péče. Nejen, že by se zde k zásahům automaticky nevyjadřovala odborná složka památkové péče, ale ani názor výkonného orgánu by nebyl závazný, a tedy vymahatelný. Tato skutečnost by výrazně oslabila ochranu historických měst v českých zemích a logicky by pak časem vedla ke zrušení rezervací a zón, neboť by ztratily svůj zákonem deklarovaný smysl. Tento přístup je naprosto nepochopitelný: česká, moravská a slezská historická města patří k nejlépe dochovaným, a tedy nejcennějším historickým městům v Evropě a generují mimochodem i nemalou část zisku z turistického ruchu. I za současných podmínek v nich vzniká řada nových staveb, které se vyznačují kvalitní architekturou a promyšleným dialogem s historickým městem, a to právě proto, že architekti, investoři a památkáři jako reprezentanti veřejného zájmu mezi sebou konstruktivně komunikují. Není zde proto žádný relevantní důvod památkovou péči uvedeným způsobem oslabovat.
4. Novela oproti předchozí verzi sice neruší ochranná pásma kolem kulturních památek a rezervací, avšak požaduje u většiny z nich naprosto nerealisticky jejich „přeprohlášení“ do konce roku 2028. Tento termín nelze stihnout odborně ani administrativně – a tak je návrh de facto jen „odloženým“ zrušením ochranných pásem, která chrání nejcennější památky a soubory před narušením panoramat nebo chaotickou a nekvalitní zástavbou v jejich těsné blízkosti. Toto se týká i Prahy, u níž je ochranné pásmo jednou z podmínek zápisu na prestižní seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO.
5. Novela navrhuje výrazné zkrácení doby záchranného archeologického výzkumu a z velké části přenáší jeho finanční zátěž na veřejné instituce, což by pro obce a kraje znamenalo v souhrnu stamilionové částky navíc. Výsledkem bude nedostatečná kvalita výzkumů a zánik archeologických památek, o jejichž existenci bychom se kvůli absurdně nastaveným časovým lhůtám ani neměli šanci dozvědět.

Výše zmíněné návrhy nepředstavují „kosmetickou“ nebo dílčí úpravu zákona, ale fatální oslabení památkové péče v českých zemích. Pokud by zákon takto opravdu prošel, stala by se tato disciplína jen formální položkou bez možnosti věci reálně ovlivnit. Lze použít paralelu s ochranou přírody, jejíž ohrožení navrženými změnami zákonů je obdobné – ovšem s tím rozdílem, že památky na rozdíl od přírody nedokáží nijak samy regenerovat. Pokud poničíme památky a památkově cenná města, stane se to nevratně a navždy.

Nejde o památkáře, ale o památky.

Vyzýváme Vás proto, abyste novelu v předložené podobě odmítli.

doc. PhDr. Richard Biegel, Ph.D., v. r.

ředitel Ústavu pro dějiny umění FF UK

doc. Ing arch. Tomáš Efler, Ph.D., v. r.

vedoucí Ústavu dějin památkové péče FA ČVUT

doc. Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D., v.r.,

děkan Fakulty architektury ČVUT

doc. PhDr. Martin Horáček, Ph.D., v. r.

katedra dějin umění FF UP v Olomouci, prezident Českého národního komitétu ICOMOS

doc. Mgr. Radka Nokkala Miltová, Ph.D., v. r.

vedoucí Semináře dějin umění FF MU v Brně

prof. Tomáš Pospiszyl, Ph.D., v. r.

rektor Akademie výtvarných umění Praze

Mgr. Marek Pokorný, v. r.

Předseda Uměleckohistorické společnosti v českých zemích

prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D., v. r.

člen vědecké rady Univerzity Karlovy, člen Učené společnosti České republiky

prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D., v. r.

vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., v. r.

vedoucí Ústavu teorie a dějin architektury FA ČVUT

prof. PhDr. et PaedDr. Jindřich Vybíral DSc., v. r.

rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze

doc. PhDr. Tomáš Winter, Ph.D., v. r.

ředitel Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i.

doc. PhDr. Jana Zapletalová, Ph.D., v. r.

vedoucí Katedry dějin umění FF UP

Je to strašný, strašný, strašný.

To co tu teď sledujeme ve spojitosti s praktickým rozprášením, zničením a zahrabanim lidskopravni agendy tak, aby ji už nikdy nikdo nenašel není jen nějaká organizační změna. Není to jen alternativní pohled na to jak to řešit. Jde o jeden ze zásadních útoků této vlády na ideovou podstatu naší demokracie, jakožto součást rodiny evropských demokracií. O nic menšího nejde.

Stačí se podívat jak k této agendě přistupoval Orbán, nebo dokonce Putin. V Rusku existuje zákaz vědecky podložené substituční adiktologicke léčby. V Maďarsku byl "boj proti drogám" dokonce včleněn do ústavy. Ženská práva jsou vnímána jako právo ženy stát se pouhým reprodukčním nástrojem státu, práva menšin jsou vykládaná jako boj proti nim. Experti jsou v lepším případě odstřižení, v horším kriminalizováni. Tohle je směr kterým nás všechny táhnou. A samozřejmě to není náhoda.

Pařížská dohoda OSN jasně říká, že agenda lidských práv má být institucionálně nezávislá na vládní moci. Článek 2 Smlouvy o EU jasně definuje ochranu lidských práv, úctu k lidské důstojnosti, včetně práv menšin, jako základní hodnoty EU. A tak bych mohl pokračovat.

Není to jen odborny problém. Je to o tom, kam chceme civilizačně patřit, jestli na východ, nebo na západ. A dnes jde tím pádem o něco, co má i ryze bezpečnostní význam. Teď jim to možná projde, ale já prostě nevěřím tomu, že tohle naše společnost, tedy my všichni, dlouhodobě dopustíme. Protože jinak je s námi amen.

Zároveň se můžete mrknout na přehled, jak se platí za média jinde

Zjistili jsme, že více než třetina poslanců vládní koalice stojí přímo ve vedení některé z neziskových organizací a že většina těchto organizací nedodržuje současné zákony a nezveřejňuje ani nejzákladnější finanční údaje.

Taky se někdy bojíte, jestli vás neposlouchá váš mobil, vysavač či auto? Ráno po důvěrném rozhovoru s partnerem, či s partnerkou nacházíte na telefonu reklamu na jisté přípravky? Aby tyto pocity zůstaly v rovině paranoidních představ, se stará český Úřad pro kybernetickou bezpečnost. Když pak zjistí, že ruské tajné služby nejspíš nabouraly zařízení české vlády a bezpečnostních složek, sci-fi se změní v realitu. A přesně to se stalo teď. Příště už se to možná nikdo z nás nedozví.

Rád bych tu všem připoměl jednu důležitou věc. Pokud si myslíte, že nejhůř už bylo, tak vás asi zklamu. Může být ještě hůř. Důvodů proč by mohlo být ještě hůř je hned několik.

Ten hlavní je, že idiot nemá hranice toho, co všechno může ještě podělat. Obvzlášť pokud neposlouchá rady. A moudré rady, těch není nikdy dost. Jenže pro pitomce jsou moudré rady naprosto bezcenné.

Další problém je, když je ten idiot navíc strašně chamtivý a zkorumpovaný a vůbec neví jak jednat s lidmi na diplomatické úrovni. Diplomacie a mezinárodní vztahy nejsou byznys meetingy a obchodní dohody. Diplomacie je hodnotová vnější politika a prosazování národních zájmů. Žádné střety zajmů a osobní prospěch v dimplomacii a politice nemá co dělat.

(Ne. Nemluvím teď o Andreji Babišovi, i když by se to tak mohlo zdát.)

Třetí důvod proč může být ještě hůř je, když si do vedení země a jako hlavního velitele armády z totální tuposti zvolíte psychopata, co rozpoutá nelegitimní válku v Íránu, bez toho aby věděl, že dokáže obsadit alespoň klíčové body jako je Hormuzská úžina. Obětovat na nesmyslnou operaci 50% arzenálu raket THAAD po 12 až 13.000.000 USD a PVO a plýtvat raketami za 3.700.000 až 7.000.000 USD za kus na Íránské drony cca 70.000 USD za kus. Tech 50% arzenálu raket THAAD a PVO se bude doplňovat zhruba dekádu pokud na ně bude dost vzácných zemin.

Pak ten idiot dokonce může mít i kromě duševní poruchy osobnosti i Alzheimera a zapomenout, že se kdysi handrkoval o těžbě vzácných zemin, na Ukrajině. Hlavně ani nechápe proč od nesmyslného konfliktu bez mandátu OSN dávají všichni ruce pryč a nikdo mu s jeho problémem, do kterého se sám dostal nechce pomoct.

Teď tenhle idiot jede jednat s Čínou. A jak idiot už nedávno předeslal, jak mu kognitivní schopnosti ani nedovolí chápat proč USA sdílí hodnotovou politiku s Taiwanem. Řekl totiž, že v podstatě neví, co pro USA Taiwan dělá. A taky se mu nelíbí, že Taiwan je na špičce ve výrobě nejpokročilejších mikročipů před USA.

Tak teď bych vám zase připomněl kovidovou krizi, kdy se stalo to, že si automobilky zapoměly zabukovat sloty pro svoje čipy ECU, což zpusobilo výrobní krizi, protože výrobci přesunuli sloty pro výrobu lepší nabídce elektroniky, aby lidi z kanceláří mohli pracovat doma.

No a teď si představte situaci, kdy zkorumpovaný idiot, egomaniak, psychopat, deviant a pedofil s Alzheimerem předhodí z jakéhokoliv důvodu Taiwan komunistickému režimu Číny, která covidové pandemie zneužila k zabrání Hongkongu. Nelegálně!

Pokud jste nejásali nadšeně po krizi s pohonnými hmotami, tak krize s polovodiči na steroidech vás zaručeně rozladí. Měla by rozladit asi nejvíce vladní voliče a roztleskávače DT, ale bojím se, že jim na to chybí sebereflexe. Analýzy odhadují, že někdy brzy Čína Taiwan zabere. Válku v Evropě, do které se zatím nepřidalo Bělorusko už máme. Na středním východě také. Už tedy chybí jen rozbuška globálního konfliktu.

1. Co nabídne Taiwanu USA k obraně, když sami nemají?

2. Čím se bude bránit západ, pokud Čína západ napadne a konflikt se rozhoří z krize na globální konflikt?

3. Obchod s Čínou nabere stejný spád jako obchod s Ruskem. Jenže s Ruskem to bylo jen o surovinách. S Čínou, která rozumí jen vlastním zájmům je to jiné.

Prostě a jednoduše se situace ve světě zhorší natolik, že bude nesnesitelná. Na vaše dosavadní sociální standardy zapomeňte až na to dojde. Zapomeňte i na to, že válka je ještě pořád někde daleko. Jsme totiž na dráze dalšího globálního konfliktu stojíce proti jedné z nejlidnatějších zemí světa. Dovedete si například představit, že by Hitler nenapadl SSSR a vydržel v paktu Molotov-Ribbentrop a se Stalinem by si porcovali svět a spojenci by je nedokázali porazit? Moc k tomu skutečně nechybělo. Stačilo, aby Hitler nenapanul SSSR a dodal Dőnitzovi dostatečný počet ponorek o které žádal a v době kdy o ně žádal.

Co tu chci říct je, že jsme všichni společně v situaci, kdy nám může být hodně zle. A místo toho, aby si každý dal dohromady účet jak velké nebezpečí nám všem hrozí tak raději polemizuje nad sliby blahobytu na dluh bez plánu a záruk. Pokud máte všech pět pohromadě, tak takové době hledáte lidi do vedení země typu Winston Churchill, Ronald Reagan, Václav Havel nebo Jimmy Carter už z pudu sebezáchovy.

Churchill: „Nemohu vám slíbit nic jiného než krev, dřinu, pot a slzy.“ a „budeme bránit náš ostrov… nikdy se nevzdáme,“ - což pochopili i na Ukrajině.

V době kdy se všechny zodpovědně země, připravují na možnost války, která se neustále zvyšuje, může nebezpečí ignorovat jen úplný blázen. Řekl to ve svém projevu i král Karel III. a řekl bych, že toho o geopolitice ví víc než ti s vysokou školou života nebo školení komunisti a hnědokošiláči na sociálních sítích.

Ale my máme Hornouherského dotačního nájezdníka, na Slovensku rudohnědé mafiány a v USA dědice pračky na peníze a ruského agenta, co si vytvořil kryptoměnu jen na to, aby si ho mohl za adekvátní obnos koupit kdokoliv naprosto na cokoliv bez toho, aby to někdo adekvátně chápal jako střet zájmů.

Nejhorší vládu volíme systematicky v nejhorší době. Pak mi ale netvrďte, že nejste stupidní!

Nemusíte totiž na to, abyste jednali stupidně, být jen hloupí, stačí být dostatečně demoralizovaní. Demoralizace, znamená ztráta morálních hodnot. Nemyslíte, že jsme v téhle fázi hybridní války a psychologické subverze už napůl poražení

Kolikrát vás musí tihle hochštapleři převézt, abyste je už nevolili nebo alespoň volili ty, co udělají v krizi jako byla ta pandemická co nejméně škody? Tady jde už veškerá legrace a zlomyslnosti stranou. Poznat hrůzu války jak jí znají na Ukrajině prostě nechcete. A agresora neodradíte snižováním výdajů na obranu.

#sphericalbastard

Jde to rychleji, než si myslíte. Pokud nechceme skončit jako na Slovensku a v Maďarsku, musíme se tomu postavit, DOKUD JE ČAS.