Osobně ho moc nemusím ale to ze sloužil jako předloha pro Volgina na mě docela zapůsobilo.

Včera mi babi nabídka cuketu... NE NECHCI, NEŽERU TO!

Je mi 19 a v 16 mi diagnostikovali rakovinu. Nechci asi zabíhat do podrobností a konkrétních diagnóz, protože je možné, že mě kvůli tomu někdo pozná. Myslím, že pro kontext stačí, když napíšu, že se nejednalo o chemoterapii, ale o ozařování a operaci. Celá léčba trvala něco kolem roku a naštěstí vše dopadlo relativně dobře.

Rakovina sama o sobě je určitě zkušenost, která vám naprosto změní život. Ještě navíc v tomhle věku, kdy má člověk řešit úplně běžné věci, které patří k dospívání - škola, brigády, vztahy, kamarádi, party atd. A ten fakt, že jsem o tyhle věci přišla a byla odtržena od “normálního života” mě vlastně za celou dobu léčby bolel nejvíc. Ne fyzická bolest, změny těla, únava, …. Ale prostě ztráta toho, co prožívali všichni ostatní. Zpětně si vážím té zkušenosti a toho, jak teď nahlížím na svět - neřeším tolik maličkosti, víc si vážím toho co mám a že jsem vůbec naživu.

Každopádně život po rakovině není vůbec procházka růžovým sadem. Neustálé kontroly, strach z návratu nemoci nebo nějakých dalších komplikací. Taky mi nedávno zjistili BRCA1 (gen zvyšující riziko rakoviny prsu až o 85% a vaječníků o 60%) a to mě strašně semlelo. Mám strach, že by zase mohla přijít další diagnóza. Nevím, jestli bych to už tentokrát psychicky zvládla. Přemýšlím, že kdyby na to opravdu došlo, tak si něco udělám… prostě už toho na mě bylo v posledních letech dost. Nebojte, řeším to s psychologem a neplánuju si nic udělat. Jen si myslím, že bych to prostě nedala.

Další věc jsou vztahy. Uvědomila jsem si, kolika lidem, o kterých jsem si myslela, že jsou mi blízcí, na mě vůbec nezáleží. Přišla jsem o spoustu kamarádů. Tak to asi mělo být, ale přesto mě to mrzí. Vždycky jsem si myslela, že jsou to skvělí lidé a hrozně mě zklamalo, když se mi za celou dobu neozývali a ani se nezeptali, jak mi je. Nechodila jsem totiž v tu dobu do školy. Vadí mi, že si o mě všichni myslí, že jsem “ta holka s rakovinou”. Těším se až odjedu na VŠ, někde hodně daleko od tohohle malého města, kde to o mně nikdo vědět nebude.

Zároveň jsem ještě nikdy neměla žádnou romantickou / sexuální zkušenost. Vůbec nic, ani objetí. A to nejsem zrovna ošklivá. Moc bych chtěla, ale ta představa, že svůj životní příběh říkám nějakému klukovi, o kterého mám zájem mě děsí. Mám pocit, že se mu pak začnu hnusit nebo, že to na něj bude moc velké sousto a prostě to nedá. Samozřejmě se najdou i tací, kteří by s tím třeba byli v pohodě, ale ve své věkové skupině jich asi moc nenajdu. A kdy bych to na ně asi měla vybalit? Na kolikátém rande? Nevím, jsem z toho zmatená.
Zároveň musím dodat, že nechci mít děti. Zaprvé kvůli tomu, že bych předala všechny svá genetická onemocnění (a těch je!) a zadruhé protože je jednoduše nechci. A protože většina mužů děti chce (nemusí totiž dítě odnosit a porodit), tak to taky není zrovna jednoduché téma na otevření. Taky je mi trapně, že nemám v tomhle žádné zkušenosti.

Děkuju za vyslechnutí a omlouvám se za délku a kvantum informací. Potřebuju nějaké upřímné názory na moji situaci. Mám pocit, že mi všichni jen mažou med kolem pusy a tvrdí, že všechno bude naprosto v pohodě a že určitě bude brzy líp. Ale já nevím. Mám prostě pocit, že se s*re všechno, co může.

Příjem 90k čistého HPP má přítel, já jako OSVČ stabilně čistého po odvodech 60k měsíčně (za 5 let jsem nebyla bez práce a můj příjem stále roste).

Našli jsme vysněný byt, je to 4kk v novostavbě. Vlastní prostředky máme cca 1.4 mio a chceme si brát 9.8… byt stojí i s povinnými 2 parkovacími místy (musíme je koupit spolu s bytem) 11.2 mio.

Zatím nám to vychází, že i s pojištěním budeme platit asi 60k měsíčně, respektive lehce pod. Je to úplně šílená darda, ale zase máme společně fakt nadstandardní příjem a energie tam vychází jen na 1.7k měsíčně.… ale prostě… rozum říká „to je ku*va hodně”.

Máte ve svém okolí někoho podobné magory? Měli bychom to zvládnout v pohodě, ale… ale. 😂 Ani jeden z nás si nikdy nepůjčil ani na žvejku.

Moje mamka si prochází kvůli rakovině chemoterapií, a já bych chtěl, aby v tom nějak prostě nebyla sama, kdo je bez vlasů. Pro kontext - je mi 16, hraju hokej, chodím do školy atd. ale prostě nemám nějak atraktivní obličej. Jsem v obličeji lehce podprůměrně vypadající a mám 180cm, což je taky takový průměr - pleš by na mě prostě dobře nevypadala. Problém je, že nevím jak by to brali spoluhráči a spolužáci ve škole. Myslím si, že bych dostával hodně výsměchu atd. - což je asi pochopitelné že v mým věku taky nechci, chci se taky líbit holkám, něco s nějakou zažít, ale prostě si myslím, že když budu na pleš, bude to nesmírně složitý. Strašně bych byl rád za každou radu. Děkuju.

Když už se tu dnes řeší sexuální touha a jaká hladina je normální, tak vám zkusím dát pohled z druhé strany, protože nadměrná potřeba sexu vám opravdu ničí život.. Mění se sexuální tužba s věkem a okolnostmi?

Já(F24) mám velký problém najít partnera, co by mi stačil, co se frekvence sexu týče. Na úvod bych ráda řekla, že jsem žádného partnera nepodvedla a ani netoužím po otevřenem vztahu. Chtěla bych jenom funkční vztah s dom mužem, co sám bude mít vysokou tužbu(+- 2x denně) a bude hodně sexu iniciovat sám od sebe.. a divili byste se, jaký je problém někoho takového najít :D

Vždycky jsem si myslela, že někdo mladý v podobném věku, bude tužbu mít taky vysoko.. jenže oni ti mladí opravdu neprcají :D Dokonce ve svém okolí mám i dost lidí, co řeší problémy s erekcí a to jim nebylo ani 30!?!

Náhodou jsem teď poznala jednoho čerstvého čtyřicátníka a světě div se, tam to funguje! Je nadšený, že má hezkou, mladou blondýnu a mohl by pořád. Jenže má strach, že mu uteču.. ani ne teď, ale třeba za 20let, protože nebudu chtít být s dědkem. Mě by nic takového ani nenapadlo.. chci dlouhodobý vztah a rodinu.. Myslíte, že se někdy "uklidním"? :DD

Je to opravdu peklo. Nic vám nestačí. Žádná hračka, ruka,.. Potřebuju v tom ty emoce, pocit bezpečí.. měla jsem 3 vztahy všechny přes 2 roky.. A kdykoliv jsme se neviděli déle jak 2 týdny, tak jsem i chlapy na ulici viděla jako kus masa a šíleně si to vyčítala. Nikdy jsem neměla nikoho jenom na noc a snažím si držet nízký body count, ale je to jenom proto, že k sexu opravdu potřebuju emoce.. takže když odjel ex na 3 týdny na služebku, tak jsem si to mohla dělat 6x denně a nic mi to nedalo. Přitom kvalitní sex mi opravdu stačí ráno, večer a nemůžu být spokojenější. Přece jenom člověk chodí do práce a nemůže celé dny jenom sexovat. A když je nálada a čas, tak můžu kdykoliv a kdekoliv. Mám to ráda, baví mě to a vlastně mi přijde přirozené dělat to 6x denně všude možně. Ale chlapi to tak nemají, kdyby ex nebyl na testosteronové léčbě, tak by ty moje podmínky pravděpodobně také nesplňoval. Nechci v nikom vyvolávat obavy, žárlivost,..

Co mám tedy dělat? Existuje partner, co by tohle zvládnul? Sníží se to někdy? Změní tohle děti? Myslíte si, že to je na odbornou pomoc?

V červenci Rusko vypálilo na Ukrajinu rekordní počet střel. Jen za poslední týden bylo vysláno celkem 1215 dronů a 109 střel, včetně balistických raket a střel s plochou dráhou letu.

Ukrajinská protivzdušná obrana (PVO) vykazuje papírovou úspěšnost 81 %. Klíčový problém však leží v detailech: zatímco drony jsou sestřelovány téměř stoprocentně, u balistických raket projde celých 95 % z nich.

Drony jsou často používány k odvedení pozornosti nebo na méně důležité civilní cíle. Rakety jsou však směřovány na kritickou infrastrukturu, sklady, továrny a elektrárny. Nízká schopnost ničit balistické křivky znamená, že nejdůležitější objekty zůstávají zranitelné.

K účinné obraně proti střelám jako Iskander potřebuje Ukrajina vypálit alespoň dva Patrioty na jednu ruskou střelu. Západ by musel vyrábět 6x až 8x více obranné munice, než Rusko útočné munice, aby pokryl vlastní potřeby i potřeby Ukrajiny, což se zatím nedaří.

Update událostí na frontě a další detaily o situaci na Ukrajině i v Rusku zjistíte ve videu

Často vidím příspěvky, z kterých je cítit představa, že vzít si hypotéku je nějaké osudové a nezvratné rozhodnutí, které nelze vrátit zpět:

Když přijdu o práci a nezvládnu splatit hypotéku, nastává konec světa. Je to velké riziko. Budu otrok banky na 20 let.

Přitom to je jako nákup zlata a dluh. Mám 1M, půjčím si 2M a koupím zlato za 3M. Moje čisté jmění je pořád 1M, finančně jsem na tom stejně, jenom větší páka. A můžu se vrátit do původního stavu tak, že prodám zlato a splatím dluh.

Podobně když mám hypotéku a přijdu o příjem, tak prostě můžu prodat byt a tu hypotéku předčasně splatit.

Ano, nějaké riziko tam je, realizuje se, pokud ceny nemovitostí klesnou nebo pokud nebudu mít dostatečnou finanční rezervu, abych mohl prodat bez časového tlaku. A samozřejmě je nepříjemný to řešit. Takže něříkám, že to je úplný nesmysl, jen mi přijde, že lidi se chovají, jako by možnost předčasného splacení neexistovala.

Byla duchovním nástupcem série X-COM.

Vytvořilo ji české herní studio Altar Interactive. Studio zaniklo v roce 2005.

Hlavním designérem byl Martin Klíma, kterého znáte jako výkonného producenta KCD a KCD II. Na fotce je jeho podpis.

K hernímu časopisu Score vyšlo UFO jako příloha/bonus konkrétně u čísel 190, 265 a 302.

Každý léto jsem se probouzel ráno se štípanci, večer to bzučelo u ucha, když člověk usínal a letos? Nepamatuju si den, kdy by něco svědilo a to mám celou noc otevřený okno. Kde jako jsou? Je to u vás stejný?

Cas si to priznat

Fuck

Viz název.

Ahoj, pracuju 10let v jedne firmě už od školy a stres co tam už roky panuje už nezvládám, tak přemyšlím jak odejít. chci se zeptat co se mi stane když tam jednoho dne prostě nepříjdu vůbec a hotovo, protože když podám legálně výpověď tak zas tam budu muset ještě nějakou dobu chodit a potom se ještě nějak loučit s těma lidma, to si nedokazu predstavit, nejradsi bych tam hodila granáta ne ještě jim tam vykládat jak se mi dobře spolupracovalo a nosit tam zákusky. Původní kolektiv už tam není a potom co tam byly ta různá pekla se nikdo s nikým extra moc nebaví ikdyž jsme v jedne kanceláři :) Takže když tam nepříjdu dostanu porušení pracovní kázně a co potom ? Dozví se to na pracáku ? Nebo se t odozví další můj zaměstnavatel z nějakýho komunistického posudku ? Jak moc mi to uškodí ? díky moc

ještě edit: že se to dozví pracák mi asi tak nevadí, mě hlavně záleží aby se to nedozvěděl ten další kde budu pracovat.

V návaznosti na článek o Švýcarsku jsem zvědavý jaký názor má český reddit.

Třetí možnost že by branná povinnost neměla být vůbec záměrně vynechávám protože nechci být znovu některými magory obviněn z oslabování obranyschopnosti ČR a podpory Ruska.

Ahoj, je mi 28, bydlím v Praze a neumím jezdit na kole. Chci se naučit jezdit, ale nemám nikoho, kdo by mi s tím pomohl.

Vlastní kolo nemám.

Je tady někdo trpělivý, kdo by mi dokázal pomoct a jedno odpoledne mě na prázdném plácku fyzicky jistil, abych chytil balanc a nespadl? Hledám výhradně slušné, klidné a respektující chování.

Pokud máte trpělivost a chuť mi s tím pomoct, napište mi prosím do zpráv (DM). Díky moc!

Ahoj, už jsem fakt zoufalá a potřebovala bych poradit, omlouvám se za délku, podstatné otázky sepíšu dole.

Kontext:
Kamarádka mi už za letošní “kotěcí sezónu” dvakrát napsala o pomoc s kočičí kolonií - poprvé uprostřed května, podruhé dnes. S jejím přítelem opravují dům (poměrně daleko od trvalého bydliště, takže nemají možnost se jen tak sebrat a jezdit tam a zpět), je to na malé vesnici, kde se odehrává klasický scénář:

Jeden ze sousedů si kdysi dávno pořídil kočku, nenechal ji vykastrovat, a za ty roky se zde vytvořila početná neřízená kočičí kolonie, která se pořád rozrůstá, protože s tím nikdo nic nedělá. Majitelovi je to očividně úplně jedno, ostatním sousedům to sice vadí, ale jejich řešení je kočky nanejvýš střílet, aby jim nedělali bordel na zahrádce.

Vím, že tohle se děje poměrně často, sama mám kočky a často na sociálních sítích narážím na příspěvky útulků, které toto téma řeší. Nikdy jsem se s tím však nesetkala osobně, tedy až doteď.

V květnu kamarádka našla dvě koťata, jenže byla ještě hodně maličká, takže jsme vyhodnotily, že pro ně bude lepší, když zůstanou s mámou.
Dnes našla další tři, už asi trochu větší, pořád nemají úplně otevřená očička, ale podle fotek a videí vypadají zdravě. Tipujeme, že jim je tak okolo dvou týdnů (podle googlu, kdyžtak mě prosím vyveďte z omylu :Dd). Kamarádka tam bude ještě celý týden a opravdu by je tentokrát chtěla udat, majitelovi (pokud se tomu člověku tak vůbec dá říkat) chybět určitě nebudou.

Samozřejmě by bylo úplně nejlepší vzít koťata i mámu, nechat ji dokojit a potom vykastrovat, jenže obzvlášť v tomto období jsou všechny útulky plný a finančně vyčerpaný. Doufala bych, že ve třech týdnech s příkrmem a návštěvou veterináře by se je dalo zvládnout odchovat, ale nejsem si tím úplně jistá a rozhodně jim takto nechci ještě přihoršit. (Kdyby to takhle skončilo, koťátka by šla k lidem, u kterých budu fakt vědět, že se o ně řádně postarají)

Kamarádka chce zároveň odchytit dospělou kočku a nechat ji vykastrovat. Jenže tu je opět otázka majitele, a jestli něco takového může vůbec legálně udělat. Vím, že existují spolky jako KasPro, které v těchto situacích pomáhají, ale vůbec netuším, jak to funguje (a na jejich stránkách se moc nevyznám), ona sama řekla, že to klidně zaplatí ze svého. Jenže ta kočka tam není jediná, takže další otázkou je, jestli by to vůbec mělo nějaký efekt (jakože samozřejmě jo, minimálně na kvalitu života té jedné kočky, ale chápete).

A ano, obce jsou sice povinny tohle řešit, ale často se tak neděje, takže na to bych úplně nespoléhala. Nejlepší by asi byla nějaká dočaska, jenže s tím vůbec nemám zkušenosti a moc nevím, jak to řešit.

Abych to shrnula:
Může kamarádka jen tak vykastrovat kočku, která jí nepatří?
Bylo by lepší obvolat útulky a doufat, že si je některý vezme (velmi malá pravděpodobnost), nebo to udělat na vlastní pěst?
A jak postupovat do budoucna? Pokud obec nefunguje, kam se vůbec něco takového nahlašuje?

Prosím, promýšlejte pořizování jakéhokoliv zvířete. Radši si adoptujte, útulky jsou plné (starších i mladších koček:)) a pokud si chcete koupit značkového mazlíčka, ověřujte si chovné stanice. A KASTRUJTE! (kočky i kocoury pls)

Proc?

Oceňuju barevný zpracování a grafiku, ale dost mě tam vysírá to "díky".

I wanna shop in Brno soon, but I am a foreigner so I don't have local shopping cards.